neděle 6. března 2011

Poslušné a vnímavé srdce

Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného. (Židům 5,13-14)

Poslušné srdce sehrává v životě věřícího člověka zásadní roli, jelikož je znakem nebo indikátorem zralosti.
Kdy je křesťan zralý, dospělý (NBK) či dokonce dokonalý (KMS)? Jak se projevuje zralost nebo na druhou stranu, jak se projevuje nedostatek zralosti, vyspělosti? Kontext nám tady bude velice nápomocný. Ve verši 11 čteme o dávném veleknězi, o kterém pisatel hovoří, že bychom měli mnoho co říci, ale je to těžko vysvětlitelné, protože jsou posluchači líní a neochotní naslouchat. Nebylo to však z důvodu, že by Židé neslyšeli ponaučení a napomenutí, která se jim pisatel snažil přinést, ale proto, že byli neposlušní, nepoučitelní, neschopní se učit, pěstovat a cvičit své smysly. Lidé byli duchovně tvrdošíjní a nepoddajní.

Zralý křesťan je ten, kdo v procesu dozrává, vyvíjí se, kdo opakovaně (tj. pravidelně) a praktickým způsobem pěstuje a cvičí své smysly založené na Slově Božím. Velice mě tady oslovuje překlad NBK, který je výmluvný: „… mají díky zkušenosti smysly vycvičené k rozeznání dobrého a zlého.“ Již J. A. Komenský řekl, že opakování je kazijedem zapomenutí. Pouze ledabylé a povrchní vystavení sebe sama biblické pravdě není dostačující. My potřebujeme uvést do života to, co slyšíme a čteme. Jako houba, která má schopnost do sebe nasát tekutinu, aby ji pak záhy uvolnila. Vnímavost je jistým způsobem takovou duchovní houbou. V poslušnosti nasloucháme a přijímáme Boží slovo a pak jdeme, abychom se ho učili žít a v praxi používat. Víra je ze slyšení a slyšení skrze slovo Boží (Ř 10,17).

Vladimír Rafaj

Žádné komentáře:

Okomentovat