čtvrtek 26. května 2011

Kvalita na úkor kvantity

„… abyste dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni.“ (Efezským 4,2-3)

Po předložení doktrinálního obsahu v prvních třech kapitolách Pavel pak předkládá v kapitolách 4-6 některé praktické aplikace těchto nauk. Jeho opakovaný důraz v kapitolách 4-6 je na věřícího „chození“ („chodili hodně“, KR). KMS překládá slovo „chodit“ jako „žít“ (srov. Ga 5,16).

Výraz „chození“ je používán v Písmu pro definování průběhu života (srov. 2,2.10). V Genesis je například o Enochovi řečeno, že „chodil s Bohem“ (Gn 5,22-24). A Jan nám připomíná, že naše povinnost jako křesťanů je „chodit tak, jak chodil Ježíš“ (1J 2,6, NBK). Nebo jak uvádí Český ekumenický překlad „žít tak, jak žil Ježíš“.

Pavel zde uvádí tři základní kvality, které mají věřícímu pomoci v chození s Bohem i lidmi. První z nich je skromnost (pokora, NBK, KMS). V řeckém a římském světě bylo na skromnost pohlíženo jako na slabost. Skromnost byla prokazována pouze otroky. Pavel ale prohlásil, že svatí mají být zcela skromní ve svém každodenním chození. Skromnost neboli pokora je opakem pýchy. Tato kvalita je v pořadí uvedena jako první, protože Pavel píše tahle slova v kontextu jednoty a klade na jednotu veliký důraz. Skromnost či pokora podporuje jednotu, pýcha a okázalost nikoliv.
Za druhé, věřící mají být tiší. Tichost nebo krotkost (NBK), či mírnost (KMS) je ovocem Božího Ducha (Ga 5,22) a je opakem hrubosti a bezohlednosti. To znamená, že křesťan má mít své emoce pod kontrolou.
Třetí kvalita, kterou má věřící vykazovat, je trpělivost. Trpělivost je Boží vlastností: v ní Bůh člověku dává možnost k pokání a k přijetí evangelia. Trpělivost je duch, který se nikdy nevzdává, který vydrží do konce, a to i v dobách protivenství (Jk 5,10). Je to postoj dobrovolného sebeomezení, který se neodplácí zlým (srov. Ga 5,22; Ko 1,11; 3,12; 2Tm 4,2).

Pokora, tichost a trpělivost jsou základními stavebními kameny, které pomáhají vytvářet jednotu mezi křesťany. Pomocí těchto tří kvalit či postojů Pavel pak říká, jakým způsobem mají být uskutečňovány nebo aplikovány v životě: „… usilujte se zachovávat jednotu Ducha ve svazku pokoje“ (Ef 4,3, NBK).
Slovní spojení „jednota Ducha“ je pro církev klíčová záležitost. Proč? Protože Bůh v Kristu a skrze Krista spojil Židy i pohany v jeden lid, v jednu Církev. Jednota Ducha tudíž neznamená, že všichni myslí stejně, ale že jejich myšlení, počínání a chování si navzájem neodporuje, že směřuje ke stejnému cíli. Pavel vybízí efezské věřící, ale i nás, abychom „zachovávali jednotu Ducha,“ která již existuje, a kterou zajistil Kristus svou obětí (2,11-18). To ukazuje na Boží moudrost a svrchovanost (3,9-11).
Křesťanskou povinností je na jednotě aktivně pracovat. Jednota nepřichází bez námahy či nahodile. Řecké slovo „zachovat“ znamená také „udržet jednotu, stát na stráži od začátku až do konce“. To v sobě zahrnuje soustředěnost, velkou bdělost a pečlivost, ale zároveň opatrnost a mnohdy i stísněnost.

Žádné komentáře:

Okomentovat