pondělí 29. srpna 2011

Boží vlastnosti

Boha poznáváme pouze z obrazů a činností, které se mu připisují. Tělesný člověk není schopen porozumět pravdám Ducha Božího, jelikož povaha duchovních věcí pochází výhradně z Ducha. Pokud ale člověk pozná, doopravdy pozná Boha, stane se tak pouze jediným způsobem - jeho vlastním zjevením. Není v lidské moci a schopnostech obsáhnout Boha v celé šíři nebo vystihnout jeho dokonalost (Jb 11,7). Kdyby bylo možné najít Boha lidským rozumem, pak by byl příliš malý na to, aby byl Bohem. Je to ale Duch, který zkoumá všechno, i hlubiny Boží (1K 2,10b). Duchovní moudrost je dostupná každému a není závislá na lidské inteligenci nebo šikovnosti, neboť není výsledkem akademického vzdělávání. Na druhou stranu je nutné podotknout, že i když je naše poznání týkající se Boha omezené a částečné (1K 13,9-12), prohlubuje se studiem Božího slova a zcela jistě studiem Božích vlastností neboli atributů. Vlastnosti jsou tudíž základními charakteristikami Boha a Boží existence a tkví v jeho nadpřirozené podstatě. Pomáhají nám poznat Boha lépe!

V záhlaví studijního článku o Božích vlastnostech (Studijní bible s výkladovými poznámkami) je uvedeno dvojverší z nádherného Žalmu 139: „Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.“ (verše 7 a 8)
V této souvislosti autor článku uvádí, že „Bible neusiluje o to, aby dokázala Boží existenci. Naopak, předpokládá jeho existenci a popisuje množství vlastností, kterými se vykazuje“. Následně autor řadí Boží vlastnosti do dvou základních skupin. V první skupině jsou jedinečné vlastnosti (v odborné literatuře i přirozené, neboť neexistuje obdoba či paralela v lidské existenci) a morální nebo i mravní, charakterové vlastnosti, neboť se projevují v tom, jak Bůh jedná ve vztahu k lidem. „Naše schopnost vyjadřovat tyto charakteristiky je závislá na skutečnosti, že jsme stvořeni podle Božího obrazu (Gn 1,26-27), jinými slovy: My jsme podobni jemu, nikoli on nám.“ (str. 961) Důkazem této skutečnosti je kupříkladu i to, že každé z Božích jmen ve Starém zákoně nám zjevuje něco z Božího charakteru. Bůh je tím, kým je díky své nadpřirozené povaze (podstatě). Vlastnosti Bohu nic nepřidávají, nepřiřazují cokoliv k jeho podstatě, přirozenosti, ale jsou jeho samotnou podstatou nebo přirozeností. Russell Joyner píše: „Bůh existuje sám v sobě a ze sebe, aniž by závisel na čemkoli jiném.“

Autor studijního článku dále uvádí některé z plejády jedinečných Božích vlastností, jako je vševědoucnost, všemohoucnost, všudypřítomnost, věčnost, neměnnost, trojjedinost atd. Zde se dotknu jen některých z nich:
1. Bůh je věčný. To znamená, že nemá hranice a nemůže být ničím omezen, a to ani časem a prostorem. Je věčný, protože není časově omezen. Je příčinou času, ale neovlivněn plynutím času. Stejně jako čas, i prostor jsou veličiny, které byly stvořeny skrze Ježíše (J 1,3). Bůh je nekonečný ve vztahu k prostoru (Ž 139,7; Iz 66,1).
2. Bůh je dokonalý a svatý. Dokonalost je charakteristická pouze pro sféru duchovna. Bůh je zcela bez hříchu a absolutně spravedlivý (str. 961). První epištola Korintským 15,44-49 ukazuje, že i konec stvoření je duchovní. Svatost jako Boží morální vlastnost můžeme vidět v jeho jednáních a postojích.
3. Bůh je všemohoucí. Bůh není ohraničen ve své moci. Je všemocný. Jeho veškerou moc lze vidět ve stvoření ex nihilo (latinsky doslova „z ničeho“) v Genesis 1,1 a Židům 11,2. Dále jsou vidět projevy Boží moci nad přírodními silami, jako např. Ježíšovo chození po vodě (Mt 14), narození Izáka (Gn 18), rány seslané na Egypt (Ex 7-12). Dle autora článku má Bůh nejvyšší autoritu nad všemi věcmi a nad vším stvořením.
4. Bůh je všudypřítomný, tj. je přítomný všude ve stejný čas a ve stejné míře. „My se měníme, ale on se nikdy nemění. My můžeme být na jednom místě v určitý čas, ale Bůh je přítomen všude. Jeho přítomnost naplňuje vesmír. Avšak i tak ho vesmír nemůže omezit nebo obsahovat. Je duch a jeho přítomnost zaplavuje vesmír. Navíc existuje mimo něj a existoval předtím, než jej stvořil.“
5. Bůh je vševědoucí. To znamená, že je nekonečný ve znalostech. Zná všechny věci, ať už jsou faktické nebo jen v budoucnosti možné (Iz 46,10; Jer 29,11). Bůh vidí dějiny v úplném kontextu. Boží zázračné dílo se odráží v přírodě a inteligence typická pro člověka jsou ukázkou Boží vševědoucnosti. Tato jedinečná Boží vlastnost se projevuje několika způsoby. Především tím, že Bůh zná člověka dokonale. Nikdo nezná sám sebe dokonale (Ž 33,13-15). Bůh zná i naše srdce a naše myšlenky (Ž 139,1-4; Př 15,3). Za druhé, Bůh zná všechno, co již reálně existuje. Tato znalost zahrnuje rostliny, stromy a všechno životné a neživotné stvoření (Ž 147,4). Bůh zná rodící se galaxie ve vesmíru. Za třetí, Bůh zná všechny eventuality. Bůh věděl, že Kejla zradí Davida Saulovi (1S 23,6-13). Ježíš věděl, že by města Týrus a Sidón činila pokání, kdyby viděla zázraky v Betsaidě a Chorazině (Mt 11,21). Věděl také, že by města Sodoma a Gomora činila pokání, kdyby viděla zázraky, které se staly v Kafarnaum (Mt 11,23; viz Iz 48,18). A nakonec Bůh zná budoucnost. Bůh věděl, že přijde perský král Kýros, věděl o příchodu Krista (Mi 5,2), a jeho ukřižování rukou bezbožníků (Sk 2,23; 3,18). Boží znalosti budoucnosti říkáme „předzvědění“.

V druhé pojednávané části jsou uvedeny Boží morální vlastnosti jako je dobrota, láska, milosrdnost a milost, trpělivost a další, které se vyznačují podobností s lidskými kvalitami (str. 961 a 962). Největším Božím motivem ve vztahu k člověku je láska. Kristova smrt je nejvyšším projevem a zjevením Boží lásky. Oblíbeným slovem apoštola Jana je slovo láska, které užívá ve smyslu Boží vlastnosti. Abstraktní význam tohoto slova pak převádí do praktické aplikace (1J 3,1.10-11.18). Skutečná láska však není možná bez pravdy. Položme si otázku: Jak přemýšlíme či nepřemýšlíme o Bohu? Vnímáme Boha jako skrytého, nedostupného a vzdáleného? Nebo vidíme Boha, jako někoho, s kým můžeme mít důvěrný a smysluplný vztah?
Oblíbenou hrou mnoha dětí je hra na „slepou bábu“. Jednomu z dětí jsou zavázány oči. Dítě má za úkol chytit některé z kamarádů. Ti kolem něho pobíhají, šťouchají do něj, aby upoutali jeho pozornost, ale přitom uhýbají před jeho dotekem. Když se dítěti se zavázenýma očima podaří někoho z ostatních chytit, chycený musí převzít jeho úlohu na tak dlouho, dokud sám nechytí někoho jiného. Jako stvořené bytosti, a tudíž omylné a omezené, stěží dostatečně pochopíme, jaký Bůh skutečně je. I proto přišel Ježíš – aby nám „ukázal Otce“ (J 14,8) a přivedl nás do jeho blízkosti. „On je obrazem neviditelného Boha, prvorozený veškerého stvoření“ (Ko 1,15). Jen si vzpomeňme na nejeden dotek Boží přítomnosti ve svém životě. Bůh je neskonale věrný a zachovává svá zaslíbení.

Příběh o Jonášovi názorně ilustruje mnohé z Božích jedinečných i morálních vlastností. Bůh řekl Jonášovi o potřebě pokání a jistotě trestu, který bude následovat v případě neposlušnosti: „Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář.“ (1,2) Když Bůh někoho oslovuje, čeká trpělivě na jeho odpověď. A jaká je ta Jonášova?: „To není moje práce a ani můj styl! Udělám to po svém!“ Jonáš místo toho, aby čelil realitě, snaží se ji za každou cenu vyhnout. A tak utíká a snaží se vytvořit bariéru mezi sebou a Bohem. Jonáš se učí metodou pokus - omyl. Byl to ale marný pokus a Jonáš rychle zjišťuje, že se nikdy a nikde nemůže skrýt před všudypřítomnosti a vševědoucnosti Všemohoucího.
Někdy v naší sobeckosti, netrpělivosti nebo unáhlenosti bychom nejraději zanevřeli na všechny kolem nás a přivolali soud na svět. Avšak dobrý, soucitný, laskavý, spravedlivý a věrný Bůh otevírá dveře předivné milosti dokořán, protože ještě stále trvá „den spásy a čas milosti“.

Boží požehnání při studiu Bible přeje

Vladimír Rafaj