I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: "Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil." Mojžíš se tedy za lid modlil. Hospodin Mojžíšovi řekl: "Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu." Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu. (4M 21,6-9)
Zde máme epizodu ze života Izraele, který vykazuje neposlušnost pro Boží lid tak typickou. Podobný vzorec chování nacházíme v knize Soudců, kdy opakující se cyklus hříchu ukazuje na jejich notorickou neposlušnost a na hrozné důsledky odvrácení se od Boha. Již ve čtvrtém verši v téže kapitole je uvedena příčina této neposlušnosti. Je zde napsáno, že „lid na cestě ztratil trpělivost” (tak B21; "lid propadl na té cestě malomyslnosti“ – ČEP; „ustával lid velice na cestě“ – K; „lid se stal cestou netrpělivý“ - ČSP).
Boží odpověď na lidskou prosbu o vysvobození je pozoruhodná. Mojžíš se modlí za lid, ale Bůh jedovaté hady neodnímá. Místo toho jim dává bronzového hada, který má být vystaven na kůl. Samotná přítomnost tohoto vyvýšeného hada negarantuje imunitu od dalších útoků, jeho přítomnost se ale stává prostředkem k záchraně (v. 9b).
Most nad propastí
Evangelista Jan se ve své zprávě vrací k této starozákonní události a připomíná nám její důležitost. „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (J 3,14-15) Příchod Ježíše, Božího Syna, automaticky neznamená absenci hříchu ve světě. Bůh zabezpečil úlevu (řešení), ale přítomnost hříchu nezrušil. Pán Ježíš se u Otce přimlouvá za své následovníky: „Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.“ (J 17,15) Církev je dnes duchovním Izraelem, který putuje tímto světem do zaslíbené země. Na této cestě hřích i nadále těžce doléhá, štípe a kouše, způsobuje bolest a různá trápení.
Pisatel epištoly Židům připomíná věřícím, „… aby odhodili všecku přítěž i hřích, který se jich tak snadno přichytí, a vytrvali v běhu, jak je jim uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede jejich víru od počátku až do cíle.“ (Žd 12,1-2a) „Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu,“ dotvrzuje autor listu závažnost tématu (Žd 12,4 ČSP).
Novozákonním ekvivalentem pro starozákonní slovo „pohlédnout, vzhlédnout“ je „věřit“ (srov. 4M 21,9 a J 3,15-16). Tato slova mají stejný význam. Kdo věří v Ježíše, nebude odsouzen. Prošel ze smrti do života. Víra je pak mostem nad propastí, po kterém se dostaneme do bezpečí.
Motivace k modlitbám
V tomto konkrétním incidentu spatřuji ještě užitečnou lekci týkající se modlitby. Pokud existuje správná modlitba, pak existuje i modlitba nesprávná. Můžeme se vůbec modlit špatně nebo nesprávně? Ano, můžeme. Často máme nesprávné pohnutky, modlíme se sobecky, nechápeme souvislosti, ale Bůh ve své prozřetelnosti může vyslýchat i tyto modlitby. Osobně jsem přesvědčen o tom, že Bůh naslouchá každé modlitbě, i když je teologicky špatně formulována a vyjádřena. Přesto buď Bohu chvála, že nenaslouchá pouhým slovům, ale hledí především do našich srdcí.
Na druhou stranu skutečnost, že naše mysl je omezená, není uspokojivým důvodem pro to, abychom odmítli to, co nám Bůh již zjevil a v čem nás chce posunout dál. Vzpomeňme si na prosbu Ježíšových učedníků, aby je naučil správné modlitbě (L 11,1). Proto věřím, že Bůh naslouchá a rozumí každé myšlence, každému lkání, a to i v případech, kdy člověk nemá sílu, ztrácí trpělivost, upadá do beznaděje, malomyslnosti a na cestě ustává. „Tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit slovy.“ (Ř 8,26 ČSP)
Z úvodního textu nicméně jasně vyplývá – lid se modlil nesprávně. Nešlo jim o opravdovou změnu. Jejich modlitba nevykazovala znaky upřímnosti, lidé nečinili pokání a nemodlili se: „Pane, pomoz nám zbavit se našich zlých a hříšných postojů, které nevyvyšují a nectí tvé jméno.“ Přišli k Mojžíšovi s naléhavou prosbou: „Mojžíši, modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“ Aby mohli dál pokračovat ve svých starých šlépějích, ve svých hříších, stížnostech a vzpouře. Lid raději žádal odstranění hadů, než aby změnil svůj postoj. Jejich prvořadým zájmem nebyla změna, ale úleva od hadů.
Vladimír Rafaj
Žádné komentáře:
Okomentovat