A stalo se, jak přešli, že Elijáš řekl Elíšovi: "Požádej, co mám pro tebe udělat, dříve než budu od tebe vzat." Elíša řekl: "Ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha!" (2. Královská 2,9)
Tento verš je důležitý, jelikož jde o klíčový moment v životě proroka Elíši. Elíša žádá o dvojnásobný díl Elijášova ducha. Jeho žádost je třeba chápat v kontextu té doby, neboť se zde nejedná pouze o dvojnásobný díl moci, nýbrž o dvojnásobnou částku dědictví. Tím chtěl Elíša říct: „My, proroci, jsme Elijášovými dědici a následovníky. My jsme ta nastupující generace odhodlaných a rozhodných učedníků, která bude záhy čelit těžkým úkolům a výzvám. Ale bez zmocnění Božím Duchem, nebudeme schopni projevovat tutéž věrnost, odvahu, poslušnost, stejnou horlivost a poddanost požadavkům Božího slova, které byly patrny na něm.“
Elíša kromě toho, že chtěl být nositelem Elijášova ducha a služby, chtěl také být i nedílnou součástí Božího trvalého dědictví. Elíša si dobře uvědomoval závažnost situace, proto ji nechtěl zjednodušit na sobecké žádosti pouze pro vlastní prospěch. Být součástí Božího plánu je dalekosáhlá záležitost.
Jak jsme na tom my? Jaké jsou naše priority? Jak důležitá je vytrvalost v životě křesťana? Jakým způsobem mohou křesťané získat větší míru duchovního zmocnění? Spokojíme se s povrchností, formalismem nebo chceme více lásky, víry, soucitu, moudrosti, ohně, moci? Nespokojme se jen se včerejšími úspěchy, ať byly jakkoliv požehnané. Čím jsme požehnanější dnes, tím více můžeme být užitečnější pro Boha zítra. Písmo nás učí, že my jsme „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu, abychom hlásali mocné skutky toho, kdo nás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla“ (1Pt 2,9). „Nám všem byla darována vzácná a převeliká Boží zaslíbení, abychom se díky nim stali účastníky Boží povahy“ (2Pt 1,4).
Elijáš řekl Elíšovi: „Velikou věc si žádáš!“ (2Kr 2,10a) Žádejme si veliké věci od Hospodina a stane se nám, jelikož Bůh nelituje svých darů a nikomu nestraní (Ř 2,11). Trojjediný Bůh je v hloubce svého bytí nevyčerpatelným zdrojem veškerého bohatství. Tak jako byl Elíša pokračovatelem Elijášových (a tudíž Božích) tradic, tak jsme i my pokračovatelé stejných principů a hodnot předcházejících generací Božích služebníků. I dnes totiž platí, že „u Boha není nic nemožného“ (L 1,37).
Vladimír Rafaj
Žádné komentáře:
Okomentovat