pondělí 21. května 2012

Biblické vzdělávání křesťanů

V pojednání o biblickém vzdělávání křesťanů se zamyslím nad úvodní myšlenkou ze Studijní bible: „Církev má zodpovědnost chránit apoštolské učení založené na Písmu a předávat je jiným bez kompromisu či porušení. To předpokládá nezbytnost biblického vyučování v církvi.“

Biblické vzdělávání křesťanů tvoří důležitou a trvalou součást duchovního i myšlenkového vývoje křesťanů, který přispívá k jejich všestrannému rozvoji a růstu, k lepšímu poznání a k naplňování poslání, které je obsaženo v Ježíšově příkazu. Ježíš řekl: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." (Mt 28,19-20)
V Ježíšově mandátu je patrná naléhavost a neodkladnost - stejně tak jako je pro církev důležité „jít“, je zároveň důležité i „učit“. Souběžně se zakládáním nových sborů a získáváním lidí evangeliem (ať už formou osobní evangelizace nebo masových evangelizačních tažení) je nutno zasažené vyučovat v celé moudrosti Boží. Úlohou církve, zvláště pak pastýřů a učitelů, je učit, dohlížet, milovat a pečovat o jim svěřené lidi. Bůh dal do Církve služebnosti se speciálním úkolem, aby pomáhali jeho lidu objevovat pravdy Písma a správně je aplikovali ve svých životech. Vyučovat a vzdělávat věřící Božím slovem je zvláštní čest a výsada (2Tm 4,17), ale i velká zodpovědnost církve (Jk 3,1).

Všichni křesťané musí být schopni studovat Bibli pro svůj vlastní duchovní užitek a růst, jako i pro růst těch, kteří jsou v jejich duchovní péči. Bůh dal každému věřícímu Ducha svatého, aby byl jeho největším Učitelem a Rádcem. Nikdy nesmíme zapomenout na důležitost naší závislosti na Božím Duchu, aby nás mohl učit a dával nám sílu vnímat a poslouchat to, čemu se učíme. Biblické vzdělávání není možné bez Ducha svatého (1K 2,11-14; Ž 119,18). Stejně tak není možné systematické studium bez sebekázně, vytrvalosti a disciplíny. Je třeba zdůraznit, že Duch nevyučuje bez snahy a aktivního zapojení člověka (2Tm 2,15; Ž 119,97-99).

Křesťané jsou mnohdy náchylní upadnout do extrémů. Argumentací, kterou věřící často prosazují a obhajují, je názor, že teoretické vzdělávání je v rozporu s Duchem, který křesťana naplní v pravou chvíli správným slovem, a tudíž není nutné věnovat čas řádnému studiu. Avšak toto dilema jakkoliv ožehavé ve světle Písma nemusí být pravdivé.
Na tento zdánlivý nesoulad či vážnou námitku se pokusím odpovědět. Jsem přesvědčen o tom, že biblické vzdělávání nemá být rozmarem nebo výsadou některých studijně nebo intelektuálně založených lidí, ale má být jedním ze základních, či dokonce bytostných rysů každého věřícího člověka. Je to jeho DNA. Avšak biblické vzdělávání i přesto, že je nabízené v požadované kvalitě a rozsahu ze strany vedoucích sborů, nemůže a ani nedokáže nahradit vzdělávání osobní. Je totiž obzvláště důležité, aby každý sám objevoval Boží pravdu prostřednictvím biblického studia. Duch svatý nás učí, ale Bůh očekává, že při studiu jeho Slova budeme využívat všechny možnosti a prostředky, které nám k dispozici dal. Nikdy bychom neměli volit mezi usilovným studiem a závislostí na Duchu svatém, jelikož obojí je stejně důležité! Tyto pozice se v žádném případě navzájem nevylučují, ale jsou to dvě strany téže mince.

Naším cílem by mělo být přesné porozumění toho, co Bůh chce, abychom věděli a dělali. Pochopení souvislostí neboli kontextu je jedním z nejhodnotnějších nástrojů při studování Bible. Hlavní odpovědností každého věřícího člověka je vyjádřit Boží poselství způsoby, které jsou mu blízké - například pomocí vlastního intelektu, slovní zásoby, stylu, temperamentu, kultury a různých dovedností. Když studujeme Boží Slovo, hledáme to, co jím Bůh zamýšlel, to jest jeho doslovný význam. Chceme správně interpretovat Slovo a rozumět poselství, které nám Bůh jeho prostřednictvím chce sdělit. Studiem Bible by mělo být určení toho, co chce Bůh říct a jakým způsobem tohoto cíle dosáhnout. Je však důležité si uvědomit, že tak, jako v každé velké literatuře, i bibličtí pisatelé často používali symbolické a metaforické vyjádření, aby sdělili pravdu. Rozlišovali mezi různými formami žánrů a ke každé části přistupovali podle druhu a stylu literatury, které byly v textu použity.

Například Pastorální epištoly nám mimo jiné nabízejí cenný pohled do vztahu mezi apoštolem Pavlem a Timoteem a Titem - jeho mladšími spolupracovníky na díle Božím. Je zde uplatněn důsledný a pečlivý přístup apoštola coby zkušeného zakladatele mnoha sborů, učitele a pastýře, který svým osobním příkladem ovlivnil jejich budoucí vývoj v charakteru, ve víře i v učení. „Než přijdu, pilně čti, napomínej, uč “ a „... buď pozorný na sebe i na učení, buď v tom vytrvalý-…“ (1Tm 4,13-16). Na jiném místě Pavel vybízí Timotea: „A co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné.“ (2Tm 2,2) Titovi zas říká: „Tvé učení ať je nezkažené, důvěryhodné, ať je to zdravé a nepochybné slovo, aby protivník byl zahanben a nemohl o nás povědět nic špatného.“ (Tt 2,7-8)

Jestliže má být biblické či teologické vzdělávání věřících efektivní a dostatečně hluboké, musí stát na třech pilířích, což jsou informace, dovednosti a hodnoty. Vnímám zde i jisté doktrinální standardy, které je nutné respektovat a zároveň mít na paměti při hledání jednotlivých složek. Především jde o biblické porozumění, které představuje budování těla Kristova v poznání Božího slova. „Ať ve vás bohatě přebývá Kristovo slovo ve vší moudrosti.“ (Ko 3,16a NBK) Pak o křesťanskou službu, která představuje úplné posvěcení se pro Boha a jejímž účelem je připravovat a uschopňovat členy pro službu a povzbuzovat vedoucí ke službě. A nakonec jde o osobní a duchovní zralost, která symbolizuje živý a vroucí vztah mezi člověkem a Bohem. Promítne se to potom do budování věřících v jejich duchovním chození, křesťanském charakteru a v křesťanské zkušenosti.

V naší církvi je výraznou vzdělávací institucí v oblasti poskytování zdravého biblického učení Vyšší odborná škola misijní a teologická v Kolíně, která již léta napomáhá studentům rozvíjet své povolání a obdarování pro práci v církvi nebo na misijním poli a zajišťuje celoživotní vzdělávání duchovních pracovníků církve. Biblická škola je Božím darem pro církev!

Žijeme ve velice zajímavé a zvláštní době. V době, kdy je v sekulární sféře kladen značný důraz na získání vědomostí a odborných znalostí. Postmoderní (či moderní, což je totéž) doba jde stále kupředu a s ní i možnosti vzdělávání. Jak by tedy mohla církev zůstat pozadu? „V hmotném světě Bůh působí skrze fyzikální vlastnosti a zákony, kterým často říkáme přírodní zákony. Ve světě intelektu Bůh působí skrze vlastnosti či schopnosti mysli - dal nám schopnost myslet, cítit a rozhodovat se. Při svém jednání s námi Bůh používá těchto vlastností.“

V této souvislosti se musíme zákonitě ptát: Jaký význam má v současnosti studium Bible a teologie? Do jaké míry dokáže oslovit jednotlivce a široké vrstvy lidí? A je vůbec potřeba? Jsme ještě schopni a ochotni čelit výzvám a rychlým změnám doby, které nás čekají? Mým osobním přáním je, aby se v naší církvi na všech úrovních života neustále zvyšovalo a zkvalitňovalo biblické i teologické povědomí, které bude mít mimo jiné přímý nebo zprostředkovaný dopad na společnost a zásadním způsobem ovlivní dění v tomto národě, a v konečném důsledku přinese tak dlouho očekávané a vytoužené probuzení. Bible se musí stát univerzální hodnotou. Je to výzva globální éry. Považuji proto za velice klíčové, aby důrazy letniční nauky, teologie a spirituality vycházely z neměnných biblických principů a východisek, které se kontinuálně osvědčují a potvrzují v praxi. Křesťan musí dozrávat ve svých teologických výpovědích a postojích. Jeho touhou by měla být schopnost zformulovat a vyjádřit křesťanský pohled (názor) založený na biblických pravdách. Biblické vzdělávání ale nemůže být pouze teoretickým cvičením, či mechanickým a bezmyšlenkovým procesem.

Usilujme proto o vyváženost, moudrost a sílu Ducha svatého, aby otevřel náš vnitřní zrak a dal nám vhled pro pravdu (L 24,31.45; Ef 1,17-19), kterou nám chce Bůh sdělit. S pomocí Ducha svatého je možné, aby křesťané rozuměli Slovu ve všech jeho souvislostech.

Vladimír Rafaj

Žádné komentáře:

Okomentovat