pondělí 9. července 2012

Nehemjášova modlitba


„Když jsem slyšel ta slova, usedl jsem a plakal …“ (Nehemjáš 1,4)

Nehemjáš byl mužem víry, moudrosti, odvahy, rozhodnosti a vytrvalosti. Rovněž byl mužem modlitby a odhodlání, schopný motivovat pro práci i jiné. Byl příkladem zbožného charakteru a vůdcovství. V těžkých dobách lidé u něj hledali pomoc a vedení.

V tomto ohledu je pro nás skvělým vzorem křesťanského služebníka, který ještě předtím, než vůbec začne cokoliv dělat, posadí se (tj. uvědomí si problém) a celé dny pláče (tj. modlí se a postí). Neutěšená zpráva o soužení judského lidu ho rozrušila natolik, že se několik dní modlil a postil. Poté přišel ke králi s plánem nápravy.

Nehemjášova modlitba představuje jádro jeho přímluv (1,5-11) - skládá se ze tří důležitých částí:

V první části se Nehemjáš modlí v zastoupení svého lidu (vv. 5-7). To znamená, že se modlil jménem lidu a v jeho prospěch. Ztotožnil se s jeho utrpením. Vyznává hříchy a provinění svých předků. Prosí Boha smlouvy, aby se nad Izraelem slitoval. Dodržování smlouvy je zárukou Boží blízkosti a ochrany, její porušení přináší trest jak v životě národa, tak jednotlivce. Tento aspekt hlubokého náboženského vědomí je v modlitbě patrný. V jistém smyslu lze říci, že Nehemjáš je předobrazem Krista. Krista, který zástupně trpěl a který přišel, aby se přimlouval za svůj lid, ale i za hříšníky světa. "On nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství. V jeho jménu bude naděje národů" (Mt 12,20-21). Ježíš chce v našich životech konat skutky Boží.

V druhé části, když se modlí, stojí na zaslíbeních Božího slova a odvolává se na jednu z Božích jedinečných vlastností - vševědoucnostRozpomeň se prosím na slovo, které jsi přikázal svému služebníku Mojžíšovi ...“ (vv. 8-10). Tímto vyznáním jednoduše říká: „Hospodine, vždyť ty jsi jednou vyřkl slovo. Tvé slovo je pravda, které přece platí. Tvá věrnost, Bože, mě provází den co den, tvé milosrdenství je věčné. Ty jsi vše stvořil, tobě patří celá země. Všechny věci jsou pro tebe možné. Mnoho divů jsi už vykonal, můj Pane, ve tvých úmyslech s námi se ti nikdo nevyrovná. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v tebe, avšak zahanbeni budou činitelé nepravosti. Všichni králové země se ti jednou pokloní a vzdají ti chválu. Hospodine, za vše vděčím jen a jen tobě. Přidej mi prosím víru, znáš každý můj krok. Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť každodenně skládám svou naději v tebe. Pospěš mi na pomoc. Spasení tvé očekávám, ó Bože. Chvála tobě, Vykupiteli a Králi můj.

Poslední část modlitby (modlitbu chápeme jako rozhovor s Bohem) je do značné míry zaměřena na způsob hledání nejvhodnějšího řešení, jakým lze být za daných okolností co nejužitečnějším nástrojem v rukou Božích (v. 11). Tomuto cíli podřídil veškerou přípravu. V modlitbě prosí Boha o přízeň, vedení a úspěch při řešení vzniklé situace.

Nehemjáš byl v mnoha oblastech nadaným a schopným člověkem, přesto se snažil nic nepodcenit, ale spoléhal na svého Boha. Po celou dobu oddaně a věrně sloužil Pánu. Byl mužem činu a modlitby. Jeho intenzivní činnost vyvolala silnou opozici. Dílo se podařilo i navzdory posměchu a útlaku ze strany nepřátel. Nehemjášovi odpůrci ztroskotali ve všech snahách dílo zničit. Zdi Jeruzaléma byly postaveny a lid Boží byl zdárně a plně obnoven. Ani v cizí zemi neztratili národní identitu a sounáležitost - Bůh je zázračně zachovával. Ačkoli byly roky v zajetí plné nejrůznějších překážek a těžkostí, přinesly s sebou také mnoho pozitivního z hlediska budoucího vývoje (očištění od modlářství, posílení víry v Boha, návrat k Písmu, vznik zcela nového společenství Božího lidu, ryzí orientace na příchod slíbeného Mesiáše apod.). Živé svědectví o Bohu a velkých Božích činech bylo po mnoha letech v zajetí opět vydáno.

Bůh vykonal a chce vykonat pro svůj lid daleko víc, než si vůbec dokážeme představit, byť žijeme v období, jež často bývá označováno přívlastkem "postmoderní". Postavme se dnes do trhliny a svými modlitbami a praktickými skutky lásky, podobně jako Nehemjáš, zazděme mezeru, která celá desetiletí bujela pod nánosy skepse a sebelítosti, čímž jsme Boha omezovali v tom, co zaslíbil a co je schopen učinit. Bůh činí veliké věci - on to může snadno udělat znovu (Fp 1,6). Spolehněme se na Hospodina a držme se jeho cesty. Navraťme se do jeho vzácné přítomnosti. On nás povýší svým časem, abychom dědičně obdrželi zemi. Věříme mu?

Vladimír Rafaj


Žádné komentáře:

Okomentovat