čtvrtek 3. ledna 2013

Kdo je můj bližní?

Žijeme ve společnosti, kde stále více lidí balancuje na hranici chudoby. Široká veřejnost je řadí do skupiny tzv. sociálně slabých občanů. Toto označení se netýká jen romského etnika, ale každého, kdo se z různých důvodů dostal do pasti sociálního vyloučení (bydlení, zdravotnictví, sociální služby apod.). Nicméně jedním z největších problémů těchto lidí v současnosti je vysoká nezaměstnanost někdy způsobená nejen nedostatečným stupněm vzdělání, ale i odmítnutím většinovou společností. 

Bible nám na mnoha místech jasně říká, abychom se zajímali o ty nejbídnější a nejchudší. Služba církve by měla být založena na Kristových slovech v Matoušově evangeliu, kde Pán Ježíš říká, že sloužíme jemu, když pečujeme o hladové, chudé, nahé a nemocné (25,35-40). Ježíš během své pozemské služby vždy pamatoval na slabé, chudé a bezbranné. Pečoval o ty, kteří se ocitli na okraji společnosti. Sám řekl: „Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil“ (Mt 20,28; Mk 10,45). Avšak vedle praktické pomoci nikdy nezapomněl, že přišel především proto, aby smířil hříšníky s Otcem a aby přinesl dobrou zprávu o spáse všem. To je přesně to, co Ježíš činil! Svým jednáním ukázal, jakým způsobem lze aktuálně a adresně řešit místní i globální problémy dnešní doby. 

Od křesťanů se očekává totéž. Úkol, před který je církev postavena, je běh na dlouhou trať. Je to celoživotní zápas o dosažení účinné změny související s biblickými hodnotami, jenž je konfrontován s hodnotami, které tvrdě prosazuje sekulární společnost. Je to celoživotní snaha, schopnost a vnitřní síla vyvěrající z živé víry v trojjediného Boha jít proti proudu, což ale často bývá ohrožováno a těžce zkoušeno negativními vlivy vnějšího prostředí jako i celkovou nestabilitou lidského systému. Z hlediska křesťanské služby je důležitou kvalitou církve citlivost na potřeby okolního světa. V Ježíšově službě, ale i službě prvních křesťanů je tento rozměr patrný. Všechno, co je činěno ve jménu Ježíše, označuje Bible jako plody, které nepomíjí (J 15,16). Jsem hluboce přesvědčen, že evangelium a sociální služba spolu velmi úzce souvisí. Bůh totiž pečuje o celého člověka, tedy o ducha, duši i tělo. 

Věřím, že podle svých možností, schopností a příležitostí bude církev i nadále zpřístupňovat zvěst evangelia a Boží milost, která přináší spásu všem lidem bez rozdílu (Tt 2,11-12). Stále ještě mnoho lidí čeká na doručení Božího slova, které má moc natrvalo změnit jejich úděl. Děje se to zcela obvykle ve shodě s praktickou, cílenou a konkrétní službou bližnímu svému.

Věřím, že se nám společně povede překonat všechny překážky a že budoucnost přinese vytoužené ovoce.