Nad lidský rozum

Dokonalá moudrost a absolutní moc náleží pouze Bohu. Bůh není jako člověk, který dělá plány a poté zjistí, že nemá žádnou schopnost je splnit. Hospodin říká, že to, co si předsevzal, tak se stane, a pro co se rozhodl, to se uskuteční (Iz 14,24). Prostřednictvím svých záměrů zasahuje do běhu dějin. Nedívá se nečinně na zlobu, mlčky nepravost neobchází. Často zdánlivě protichůdným způsobem připravuje cestu pro triumfální vítězství. 

Národy protivící se Bohu a Božím zaslíbením budou souzeny. Všechny národy - bez výjimky - se budou muset podrobit Jeho rozhodnutí. Ve vesmíru není síla, která by dokázala omezit či dokonce zvrátit Jeho vůli. V den svého hněvu zúčtuje s nepravostí. Spravedlivým ramenem vykoná soud. Trestem vykoupí a očistí svůj lid. Zachránění budou nuzní, pokorní a utlačovaní. Lid poníženého ducha se stane předmětem zvláštní Boží přízně a lásky. Těm požehnává a odpouští. Modlitbám svého lidu bedlivě naslouchá - dá jim dostatek všeho dobrého. Díky konání Ducha svatého budou mít nejen úrodná pole, i oni budou úrodní pro Boha. 

Pane, myšlenky Tvé jsou nad jakékoliv lidské chápání.

Posel dobrých zpráv

Lidé mají v oblibě příběhy, které motivují a které vedou k zamyšlení. Jedním takovým velkým příběhem je i příběh Bible. Ta je ve skutečnosti sbírkou mnoha silných příběhů o spásných činech Božích. Z nich plyne, že člověk má neustálý sklon ke hříchu. Bůh se ale nad ním ve své dobrotě a ve svém věčném milosrdenství opět a znovu slitovává. Prostřednictvím Božího zjevení lze pozorovat postupné rozvíjení Božího plánu vykoupení. Pomocí biblických příběhů je čtenář veden k přesvědčení, že i jeho osobní příběh rezonuje s příběhem Bible. Duch svatý k němu tímto způsobem promlouvá, slovo v jeho nitru oživuje a vytváří prostor pro víru, aby zvěsti evangelia lépe rozuměl. Duch svatý používá různé formy komunikace (zjevení, inspirace, osvícení), když chce člověku zprostředkovat pravý význam Božího poselství. 

Kupříkladu z příběhů o izraelském lidu se můžeme poučit v mnoha směrech. Navzdory jejich neposlušnosti Bůh zůstává věrný. Jeho milosrdenství nepomíjí, Jeho slitování nekončí. Dlouho museli čelit beznaději, zoufalství a znechucení. Po letech v zajetí lid mohl upadnout do nebezpečného stavu pasivity a rezignace. Avšak Izajáš rozdmýchává v srdcích svých bratří doutnající jiskru naděje na návrat: „Hospodin se slituje nad Jákobem a znovu vyvolí Izraele. Dá jim odpočinout v jejich zemi, přidruží se k nim i bezdomovec a připojí se k domu Jákobovu. Národy je totiž samy dovedou na jejich místo a dům Izraele je dostane do dědictví v Hospodinově zemi …“ (14,1-23). Prorok do jejich srdcí vlévá intenzivní zájem o Boží dílo a novou chuť do práce - stává se tak pro ně poslem dobrých zpráv. 

Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho věří.