Bůh odsoudil starověký Babylón ke zničení, protože se ve velké míře dopouštěl mnoha zvráceností a ukrutností (Iz 13,1-22). Troufalost babylonského království dosáhla vrcholu. Hospodin však zaslibuje, že učiní přítrž pýše opovážlivců a nepravost svévolníků potrestá. Pád velké říše umožnil Židům v zajetí návrat do vlasti.
Dějiny Izraele jsou přesvědčivým a srozumitelným důkazem neustálých Božích zásahů do života vyvoleného národa. Jsou svědectvím, které ukazuje na Boží rozmanitý charakter. Jeho skutky jsou plné milosrdenství, milosti, pravdy a odpuštění. Izrael byl Hospodinovým svrchovaným činem oddělen od národů světa, aby byl jeho zvláštním dědictvím (Gn 12,1-3; Dt 7,6.7; 10,15; 14,2; 18,5; Iz 41,8.9; 43,10; 49,7). Boží přízeň si nemohl ničím zasloužit. Víra v trojjediného Boha od Izraele vyžadovala, aby svým životem dokazoval vděčnost a oddanost. I přes opakovanou nestabilitu Izraelců Bůh na svém lidu neúnavně pracoval a vedl ho. Hospodin věrně pamatoval na smlouvu, kterou založil na vztahu lásky. On sám se stal původcem tohoto neobyčejného vztahu - zahrnoval je neustálými dobrodiními. Tato láska, kterou ve Starém i v Novém zákoně stále znovu spatřujeme, je příznačná pro Boží skutky. Jeho péče se obzvlášť projevovala vůči slabým, utlačovaným, vdovám, sirotkům a cizincům.
Čím vice dnes poznáváme Boha a jeho velikou lásku, tím hlouběji také poznáváme jeho neskonalý zájem o veškeré stvoření. Vždyť i příroda svědčí o jeho lásce a „nebesa vypravují o Boží slávě…“ (Ž 19,1-7). Bůh vždy nabízí novou šanci těm, kteří k němu vzhlížejí s nadějí a očekáváním. Otázkou ale zůstává, zdali lidé Bohu dovolí promlouvat do svých každodenních potřeb, zdali jsou ochotni dát Bohu otěže svého života. Rozhodnutí je na každém z nás. Bůh nečiní na nikom násilí, respektuje svobodnou vůli člověka.
Pane, děkujeme Ti, že jako nebeský Otec vždy děláš to, co je pro nás z dlouhodobého hlediska nejlepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat